BIG BEAT ROZHODNĚ NEZEMŘEL
BIG BEAT ROZHODNĚ NEZEMŘEL
Píše se rok 1992. Usedám do své letité Škody 105 a s rozechvěním vsunuji magnetofonovou kazetu do přehrávače umně zabudovaného do přístrojové desky. „Dvojka“ Led Zeppelin zakoupená u vietnamských trhovců se naplno rozezní, já zalapám po dechu a hudba mě tlačí do omšelého čalounění prosezených sedaček. Ze všech praskajících reproduktorů se na mě valí Whole Lotta Love a já už v ten moment tuším, že právě tohle bude hudba mého života. Nic na tom nemění fakt, že jsem si kazetu koupil omylem při pátrání po autorech další geniální skladby Dítě v čase od mých dalších oblíbenců Deep Purple. Opojné pocity z hudby vlasatých britských mániček mě doprovázely následujících šest let a v roce 1998 jsem bez čerstvě zadrženého řidičského průkazu vyrazil do Prahy na první a u nás i poslední společný koncert legendárního dua Page, Plant. Dva, již tehdy postarší pánové v tričkách a pár světly nad hlavou, předvedli světu a plné hale, co je to big beat a já při cestě domů s praskající hlavou a přetlakem citlivé rockové duše bez uzardění vyprávěl příslušníkům, proč se to vlastně po vlastech českých pohybuji bez kartičky opravňující k řízení motorového vozidla. Zážitky z nejdražšího koncertu mého života zůstaly natrvalo v temných zákoutích mozkových hemisfér a Led Zeppelin se stali nedílnou součástí mého žití. Aparatura permanentně řvoucí geniální melodie do preškavských hvozdů sice nemohla nahradit zážitek in natura, ale toužebné očekávání a vidina dalšího možného koncertu LZ mě udržovala při životě.
Kruh se uzavřel 31.7. roku 2018. Pardubice, plná hala s pěti tisíci více, či méně vlasatými návštěvníky a Robert Plant na pódiu. Přívaly energie a naprosto geniální hudby mě utvrdily v tom, že dokud budou na světě takoví muzikanti, tak nás ani milion poskakujících Michalů Davidů, Chinaski a dalších všemožných Hrůzů nemůže rozházet a vyvést z klidu.
Zatlačil jsem slzy a rocková duše má klid.
Roberte díky!
