BLÍŽÍ SE VOLBY
Blíží se volby
Hérakleitos byl svým způsobem také komunální politik, minimálně z pohledu jeho angažovanosti ve veřejném životě. Jeho učení o změně jako podstatném a hlavním rysu vesmíru shrnuté do všeobecně známé věty „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“ však podle mého názoru bezezbytku vždy a všude neplatí.
I na konci čtvrtého volebního období ve funkci starosty Prysku jsem byl nucen konstatovat, že do stejné řeky vstupujeme poměrně často. Je nepsaným pravidlem, že se ke konci čtvrtého volebního období probudí z letargie jak místní občané, tak někteří agilní zastupitelé obce. Návrhy na systémové i nesystémové změny neberou konce a zásadní připomínky samozřejmě cyklicky dopadají i na samotný způsob vedení obce. Tyto aktivity shodou okolností nejintenzivněji vyvíjejí především ti, které nebylo v průběhu čtyř let téměř vidět a slyšet. Každý návrh na změnu je třeba vyslechnout, ale pravdou je, že v posledních měsících před komunálními volbami už není prostor na nějaké zásadní změny. To se nesetkává vždy s pochopením a akceptací nastolených trendů, ale z většiny rozjetých činností už prostě nejde uhnout. Nevyhnutelné střety a rozpory bývají občas velmi nepříjemné a vzruch ve vesnici leckdy nebere konce. Často přemýšlím nad důvody chování některých vybraných jedinců a povětšinou s úlevou docházím k přesvědčení, že se vesměs nejedná o jednání ve stylu, „pojďme rozbít to, co funguje“. Jako u jiných oblastí našeho života je to spíše projev snahy o vyzdvihnutí vlastního ega a potřeby být také viděn či viděna. Většina z těchto aktivit tak spíše slouží k zamyšlení a zvažování, jak a zda vůbec ještě v komunální politice pracovat. Nevyhnutelně se vám derou do hlavy myšlenky, jestli ještě vůbec máte mezi spoluobčany podporu a zda máte ještě co „vaší“ vesnici jako nejvyšší představitel a člen zastupitelstva nabídnout. Podstatné dle mého názoru při tomto rozhodování a zvažování je, aby vám nechyběla motivace dále pracovat a hlavně vnímat a akceptovat všechny podněty a názory, které vám z vesnice přichází, byť jsou občas sdělovány velmi osobitou a občas i nepříjemnou formou.
Aby však nedošlo k mýlce, že jsou tyto trendy nedílnou součástí pouze života v Prysku. S velkou úlevou jsem si vyslechl povzdechy a pocity ostatních starostů v rámci téměř celé republiky a musel jsem konstatovat, že vše výše uvedené se dá v podstatě zobecnit a aplikovat kdekoliv v české i moravské kotlině. U nás v Prysku jsme navíc zatím ještě „ochuzeni“ o takové výdobytky, jako jsou trestní oznámení, anonymní dopisy, osočování a osobní útoky a ataky. To je určitě potěšitelné a snad je to i známkou dobrého zdraví a schopnosti fungování společenského života v naší domovině. K mé velké radosti se u nás ani naplno nepotvrdil trend panující v jiných vítězných obcí Vesnice roku, kde po velkých úspěších došlo k propadu nadšení a iniciativy místních obyvatel a vesnice začala na kratší či delší dobu lehce upadat a stagnovat. Při této příležitosti si vždy vzpomenu na slova jednoho ze starostů, který konstatoval, že je po vítězství a úspěchu vesnice nutno udržet nastolený směr vždy minimálně deset let, abychom si mohli říci, že je vše funkční a správně nastavené. A to je asi nejtěžší a prioritní úkol, který nyní před Pryskem a jeho vedením stojí.
Dá se předpokládat, že se před volbami některé výpady a ataky vystupňují, ale pevně věřím, že jedno z nejúspěšnějších volebních období v novodobé historii obce ve shodě a obecné spokojenosti zdárně dokončíme. Vesnice Libereckého kraje a druhá vesnice celorepublikového kola Vesnice roku by si to určitě zasloužila.
