Chceme cestovní ruch?
Chceme cestovní ruch?
Náš kraj je jako příhraniční lokalita s nádhernou a přepestrou krajinou plnou turistických cílů přímo předurčen k masivnímu rozvoji cestovního ruchu. Realita je však taková, že rozvoj tohoto segmentu rozhodně není ve většině případů považován za prioritu místních samospráv, podnikatelské sféry, ani státu či třeba kraje jako takového. Je jasné, že pro všechny občany kraje jsou velkým lákadlem vesměs nadstandardně placená místa ve velkých průmyslových podnicích a nejistota podnikání v nesměle se rozvíjející oblasti turistických služeb příliš neláká. Doba s historicky nejnižší nezaměstnaností a přehršlí atraktivních nabídek také není ideálním časem pro změnu priorit, ale bylo by jistě krátkozraké spoléhat na neměnnost a trvalost současného stavu ekonomického růstu a všeobecného rozvoje.
V našich sídlech se budují turistické cíle, stezky pro pěší a cyklisty, obnovujeme historické památky a celkově se snažíme do jednotlivých oblastí nalákat větší počet návštěvníků a jednotlivé oblasti rozvíjet. Většinou se pak dostáváme do situace, kdy snad vyjma zimních středisek, buď využíváme zastaralou infrastrukturu z osmdesátých let minulého století, anebo prostě nemáme dostatečně kvalitní ubytovací a stravovací kapacity. Jsme v situaci, kdy například Český ráj, Krkonoše, části Jizerských hor nebo třeba Jižní Morava čelí nárazově masivnímu náporu návštěvníků a jiné části ČR jen obtížně na své zajímavosti a krásy lákají další turisty. V počátku svého působení na obci jsem se mylně a snad i naivně domníval, že s celkovým rozvojem vesnice, snahou o její zviditelnění, například ziskem titulu Vesnice roku a pořádáním desítek akcí tak nějak samovolně přijde i zájem místních obyvatel rozšířit segment nabízených služeb. V zahraničí a některých tradičních turistických částech ČR se je možno setkat s poměrně velkou nabídkou privátního ubytování v soukromí nebo malých penzionech a s alespoň částečnou nabídkou kvalitního stravování. Nejen u nás na severu jsme však stále častěji v situaci, kdy mimo sezónu končí klasické vesnické hospody a obec je nucena sama provozovat hostinskou činnost. Už jen proto aby zachovala alespoň prostor pro setkávání místní komunity a samozřejmě, aby uspokojila i případné potřeby možných návštěvníků. Noví podnikatelé se příliš neobjevují, řada obcí již nyní provozuje turistické ubytovny a v podstatě tak supluje podnikatelský sektor. Není to určitě ideální stav a projevuje se to i na kvalitě služeb, které jsou v rámci cestovního ruchu a hostinských služeb v naší republice nabízeny. I při častých cestách po České republice nezřídka narazím na lokality, kde se přes velkou propagaci, všeobecnou známost a masivní návštěvnost leckdy nemáte ani kde pořádně a kvalitně najíst. I tolik opěvovaná Morava je sice v některých svých malebných částech sice plná sklípků, vinic, cyklostezek podél silnic I. třídy a rozhleden na pětimetrových kopcích, ale pořádnou hospodu hledáte jako jehlu v kupce sena. Rozhodně tedy neplatí, že se historicky známá a masivně navštěvovaná lokalita automaticky snoubí s kvalitou nabízených služeb v segmentu cestovního ruchu. Někdy tomu bývá právě naopak a příliv turistů, takříkajíc automaticky a zadarmo, vede ke stagnaci kvality služeb (nikoliv však cen) někde na úrovni sedmdesátých let, což už rozhodně neodpovídá standardům zcela běžným u našich západních sousedů. Díky tomuto stavu vás klidně a nezřídka na Berounsku, Českém ráji či Bílých Karpatech vítá v restauracích lepící podlaha, pach moči linoucí se ze záchodků a odér přepáleného tuku v kombinaci s olejem spolehlivě pronikající oblečením i všemi póry vašeho těla. Je u nás bohužel stále zcela běžné, že i během dovolenkové sezóny urazíte padesát i více kilometrů, než přes zapnutou navigaci objevíte hostinské zařízení, kam se nebojíte vstoupit, natož se občerstvit. Pokud to tedy jako my při čundru Slováckem nevzdáte, nezakoupíte si ve stánku kebab a nekonzumujete ho ve stínu lip na lavičce u vesnického hřbitova.
Stále jsem přesvědčen, že bychom se v obcích a městech měli více snažit nejen o zkrášlování a zviditelňování našich domovských sídel. Měli bychom zároveň vytvářet podmínky a pobídky pro naše občany, inspirovat a podporovat jejich podnikatelské aktivity. Podle mého názoru ještě stále dostatečně nevyužíváme nezpochybnitelného potenciálu naší země, a tak stále částečně pomíjíme oblast cestovního ruchu, přestože tato může být mimo jiné dalším doplňujícím segmentem a protipólem nabídek velkých průmyslových podniků. Kromě nových pracovních míst a podnikatelských příležitostí bychom tímto krokem učinili další krok ke srovnání kvality našeho života s vyspělými státy Evropy, kde je stále běžný standard služeb v oblastech cestovního ruchu a s ním souvisejících oblastí na podstatně vyšší úrovni než v České republice.
Neusínejme tedy na značně povadlých vavřínech, nespoléhejme na ojedinělé podnikatele, obce a další subjekty, které již dnes poskytují skvělé a služby a pokusme se učinit další kroky k rozvoji našich krajů. Byť třeba jen osvětou, inspirací a utvářením dalších podnikatelských nabídek.
