MŮJ TÝDEN (nejen) NA KRAJI VIII
MŮJ TÝDEN (nejen) NA KRAJI VIII
Další týden je téměř za námi a opět sedím u pravidelného nedělního sepisování nejdůležitějších událostí uplynulých sedmi dní.
PONDĚLÍ začíná pravidelnou poradou s oddělením veřejných zakázek. V současné době už nepadající budova školy v Jablonci nad Nisou, memorandum o výstavbě autobusového terminálu, obstrukční námitky stavební firmydo výzvy pro podání nabídek na akce týkající se rekonstrukcí silnic a třeba i propagace činnosti oddělení. PUR, alias Porada uvolněných radní, proběhla velmi svižně a kromě informací ke zpracovávání Strategie rozvoje Lbc. kraje, mediální analýzy, zajišťování sociálních služeb, nedostatku pobytových lůžek a dalších bodů, byly projednány body z resortu dopravy. Konkrétně Zpráva o průběhu kontrolní činnosti standardů kvality a informace o plánovaném vybudování druhého nástupního místa Maliník v Bedřichově. Následovalo jednání se zástupci společnosti Autobusy LK, jak jinak než na téma vlastního dopravce. Rychlý přejezd do Prysku a řešení běžných provozních záležitostí. Spadané stromy, příprava akcí, rekonstrukce majetku, příprava projektu v ZŠ a MŠ, příprava zemních prací a rekonstrukce komunikací. Ještě, že mám kolem sebe samé šikovné zaměstnance a zastupitele.
ÚTERÝ bylo až do odpoledne ve stylu filmu Rychle a zběsile. Rada kraje obsahovala 160 bodů a jen díky toleranci mých drahých kolegů jsem po předřazení bodů z dopravy, investic a veřejných zakázek stihl další denní program. Necelá padesátka „mých“ bodů se týkala záštit s finanční podporou, provozně výrobního plánu údržby silnic II. a III. třídy, rozpočtu Krajské správy silnic LK, veřejných zakázek na rekonstrukce komunikací a investiční akce kraje, smluvních pokut, smluv s vlakovým dopravcem a dalších „maličkostí“.
Ve svižném tempu jsem se přesunul na jednání týkající se tramvajové linky č. 11 Liberec – Jablonec nad Nisou. Stanovisko Kraje je v tomto bodě neměnné a stále platí varianta s příspěvkem Libereckého kraje ve stávající výši na provoz a zachování linky, což je nadstandardní podpora tohoto tradičního, ale velmi nákladného druhu dopravy. Z jednání měst Liberec, Jablonec nad Nisou a Libereckého kraje vyplynul rámcový model možného financování a jednání budou zcela určitě pokračovat.
Ze startovních bloků rovnou na liberecké vlakové nádraží a nástup na jízdu Kolem Trojzemí v rámci projektu Transborders. Tato jízda uspořádaná jako podpora zásadního zlepšení přeshraniční vlakové dopravy, byla skutečně nevšedním zážitkem. Cestování po tak trochu zapomenutých železničních tratí do Frýdlantu, Chrastavy, Görlitz a dalších míst zcela jasně ukázalo, jak nesmírně důležité je budování vysokorychlostních železničních tratí nejen z Liberce do Prahy, ale i do Polska a Německa.
STŘEDA porady k dopravní obslužnosti bylo nám třeba. Od autobusů a vlaků následoval přesun na tiskovou konferenci, jejímž zásadním tématem z resortu dopravy byla rekonstrukce komunikace Podbozkov – Cimbál, která bude probíhat v případě získání dotace ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Stále hledáme zhotovitele na rekonstrukci silnice v Mimoni a Ralsku a začínáme rekonstrukci v Jilemnici, Oldřichově v Hájích a Dubé.
Zcela nabit pozitivní energií jsem absolvoval jednání zástupců destinace cestovního ruchu Lužické a Žitavské hory a destinace Máchův kraj. Společně s paní radní Vinklátovou a vedoucí odboru paní Hornovou jsme řešili především rozdělení území a zapojení jednotlivých měst a obcí.
Po náročném cestovně ruchovém povídání jsem se moc těšil na další sezení s dopravci provozujícími historické vlaky a tratě. Povídání o zubačce v Kořenově a historických tramvajích bylo balzámem na mou rozbolavělou duši a já se jako již mnohokráte přesvědčil, co všechno je možno dokázat, když se pracuje se zápalem a takříkajíc srdcem.
Od jedné železniční trati jsem se rovnou přesunul ke druhé do Chrastavy. Železniční přejezd v Andělské hoře je již letitým problémem a jsem moc rád, že se nám společně s panem senátorem Canovem podařilo najít, snad už konečné řešení.
Prysk mě v odpoledních hodinách přivítal s otevřenou náručí a ve víru jarního úklidu, přípravy akcí a obnovy majetku jsem se téměř bez povšimnutí překlenul k večerní vyjížďce na kole.
ČTVRTEK a především jeho dopoledne patřilo Prysku. Přírodní nádrž je sice ještě stále nenapuštěna, ale i tak nás administrativní úkony s ní spojené řádně zaměstnávají. Zároveň se nezadržitelně blížil náš bláznivý sjezd na kolech a úpravu trati nebylo možno podcenit.
Z Prysku do Jilemnice je to coby kamenem dohodil a jednání Svazku obcí Jilemnicko jsem tak nezmeškal. Na tenhle sedánek jsem se obzvláště těšil. Už jen proto, že mám v téhle oblasti spoustu kamarádek a kamarádů. Moje očekávání bylo zcela naplněno a krásně jsme si popovídali nejen o opravách silnic, ale třeba i o financování sociálních služeb.
Tento den nebyl všem svazkům konec a odpoledne jsem ještě vyrazil do Radvánovic na jednání Mikroregionu Český ráj. Svazek obcí a měst na hranicích tří krajů mě přijal více než přátelsky a stihli jsme toho opravdu hodně prodebatovat. Opět se bohužel nejednalo o část kraje bez rozbitých silnic….
PÁTEK byl dnem kontrolním, natáčecím a manuálně pracovním. Ráno rychlá administrativa a rozdělení úkolů v Prysku. Následně rychlý přejezd do Turnova na 1. kontrolní den rekonstrukce komunikace Turnov – hranice Kraje. Rozsáhlá, nákladná a velmi problematická akce je jistě v dobrých rukou. Návštěvu v Turnově jsem spojil s natáčením krátké reportáže z resortu dopravy, investic a veřejných zakázek a za řevu bagrů, nákladních automobilů a bouracích kladiv jsem po natočení svého pracovního shrnutí vyrazil směr Prysk.
Odpolední běhání po kopci s latičkami, značící páskou a velkou palicí mělo jednak za následek vyznačení nádherné sjezdové trati pro kola a cyklohajtry a pak také devastaci mé tělesné schránky. Spánek spravedlivých přišel tudíž tento den velmi, velmi brzy.
SOBOTA měla být původně dnem zasvěceným zcela, jen a pouze naší kultovní sportovně společenské akci PreškavskáRozhoďdržka. Volební sněm hnutí Starostové a nezávislí, respektive nutnost se této akce zúčastnit, mě přiměla k reorganizaci kalendáře. V sobotu velmi brzy ráno jsem tudíž musel vyrazit na kopec Lipka dokončit přípravy naší obecní akce a po sedmé hodině jsem již vyrážel do Prahy. Sněm STAN proběhl ve velmi příjemné a uvolněné atmosféře a žádné zásadní překvapení se naštěstí nekonalo. Preškavská Rozhoďdržka se sice neobešla bez zranění, ale na kopci si to určitě i tak všichni náležitě užili.
NEDĚLE! Den sportu, odpočinku a … práce. Pro mě osobně sváteční den a to z ryze přízemních důvodů. Po dlouhých letech jsem se totiž při tréninku na mém milovaném motocyklu cítil opět jako něco vzdáleně připomínajícího závodníka. Ten pocit mezi poletujícími sněhovými vločkami byl skutečně k nezaplacení.
Moc děkuji, že jste se mým nezáživným textem prokousali až sem a v příštím týdnu třeba nashledanou.
