NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ
NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ
Nemám rád novoroční předsevzetí. Krize středního věku s sebou celkem logicky přináší nevyhnutelnou potřebu „něco“ změnit, upravit směrem k lepšímu a vyvarovat se pravidelně se opakujících chyb. Kromě každoročních lednových snah o zdravější životní styl, pravidelnou duševní hygienu, méně stresu, lásky k bližním a intenzivnější péče o rodinu, čím dál častěji vytane na mysl i snížení dávek sobeckosti, snahy o osobní seberealizaci a vypuštění snah o záchranu světa od všeho zlého.
Mám v sobě motor. Čím dál častěji dýchavičný, občas dokonce přidřený a vyžadující časté výměny oleje. Hnán neustálou touhou posouvat sebe a svoje okolí někam k vysněným cílům občas bez varování sklouznu k sebezničujícím postupům doprovázených soustavným deptáním svého okolí. Není to správné, není to trvale udržitelné, ale je to holý a s železnou pravidelností se opakující fakt. S tím vším jsem se myslím naučil pracovat. Občas přeřadím na nižší rychlost, uberu plyn a kochám se během života.
Čím dál častěji se ale neumím popasovat s jevy, které neumím a nemohu ovlivnit. Obecná lidská naštvanost, nevraživost, hloupost, ztráta paměti, závist, pomstychtivost, absence morálních hodnot a další nepěkné prvky v naší společnosti čím dál více a velmi nebezpečně roztahují chapadla. Jedním z mých hlavních předsevzetí je alespoň pro letošní rok nevpouštět do své mysli myšlenky na nezvratnost někdy až šíleného vývoje dění kolem nás. Zakázal jsem si stres a nervové přetížení z nekonečných a neskonale hloupých internetových a mediálních přestřelek. Nebudu se ubíjet pocitem hnusu a beznaděje z chování většiny nejvyšších představitelů naší země. Přestanu se bát, že se naše země opět přiblíží do náruče velkého bratra a najednou nebude součástí demokratického bloku vyspělých států Evropy. Společnost jako takovou prostě nejde v globálním rozměru změnit a je zbytečné ničit svou chatrnou mysl a cévní soustavu marným rozčilování a snahou opravit neopravitelné. Chápu, že je to předem prohraný boj, ale nedovedu si představit, že by mě mělo na zdraví ohrožovat něco tak malicherného jako je ztráta víry v lidský rozum a soudnost. Budu se převelice snažit o klid v duši a vyvolání stresu přenechám takovým malichernostem, jako jsou nedostatečná fyzická kondice, rozbitý plot či nekonečné a občas i velmi plodné debaty s mými spoluobčany.
Stále více nabývám přesvědčení, že jediné co má smysl, je každodenní debata se svými bližními a snaha o předání pokud možno objektivních a na reálných základech postavených myšlenek lidem kolem nás. Povede to, když k ničemu jinému, tak alespoň k rozjímání a třídění myšlenek.
Mé naivní předsevzetí jisto jistě nepřežije ani zimní měsíce, ale možná alespoň usnadní vstup do roku 2019.
Vám všem přeji v následujícím období především pevné zdraví, štěstí, hodně přátel a milující rodinu kolem Vás.
Honza Sviták
