Přímá (ne) demokracie
Musím se zcela bez uzardění přiznat, že mi neustálé výkřiky o přímé demokracii, přímé volbě starostů, referendech o všem možném, od členství v NATO, až po vybudování deseti metrového chodníku, nahání hrůzu. Nejsem totiž vůbec přesvědčený, že by takováto „vláda lidu“ neskončila bez důkladné přípravy a odborného posouzení, tak jako již vícekrát v historii, naprostou a nevyhnutelnou katastrofou. S děsem v očích jsem dočetl zprávy z hnutí ANO, kde se již na léto v těsném sepětí s SPD chystá konkrétní návrh mířící do sněmovny. Té rychlosti samozřejmě rozumím. Ve stylu „dobře to funguje, tak to pojďme rozbít“ jde o snahu lépe kontrolovat, oslabit, a nakonec i ovládnout nejen další segment financí a rozpočtů v našem státě, ale také eliminovat politický vliv starostů. Ti by se sice, při navrhovaných variantách místo stávajícího a velmi dobře fungujícího zastupitelského systému, stali v návrhu SPD v podstatě neomezenými „vládci“ nad vesnicemi a městy, ale tento model vlády lidu prostě nemůže fungovat. Problém je již samotná přímá volba starostů. Populismus, finance, emoce, vyhrocené kampaně, konflikty, nereálné sliby bez odborně vypracovaných analýz…. To vše by jistě přímá volba přinesla, a na samém okraji by se pak krčilo věcné rozhodování, posuzování kvalitních programů a objektivní posouzení schopnosti kandidáta úřad a funkci zastávat. Takto zvolený starosta by pak bez kontroly a kolektivního, velmi efektivního a ve většině případů i problémy eliminujícího zastupitelstva, mohl během pár let zcela změnit tvář vesnice či města. Slovo KONTROLA je v tomto případě obzvláště důležité. Je totiž lidskou přirozeností sklouznout časem bez kontroly a širší diskuze k praktikám, které jsou ne vždy ku prospěchům občanů, ale leckdy pouze starostům osobně. Nikdo není neomylný, nikdo není schopen rozhodovat samostatně o všech oblastech, kterých se dění v obci dotýká, nikdo není natolik silný, aby občas nepodlehl (zvláště bez dozoru) prosazování osobních zájmů. Ani osobní finanční odpovědnost prostě nemůže tato rizika zcela odvrátit.
Konkrétně v naší zemi prostě nevěřím v sílu referend a přímých voleb ani u zásadních celospolečenských a mezinárodních témat, ani v rámci komunální politiky. Naše společnost na tyto zásadní a radikální změny, bez urážky a podceňování, není prostě zralá. Prezidentská volba se všemi negativními aspekty, které jsme díky ní mohli na vlastní kůži prožít, nám k tomu budiž jasným a nezpochybnitelným příkladem.
