Mgr. Josef Horinka
Hrádek nad Nisou býval před třiceti lety městem na konci světa. Na západě uzavřené státní hranice s Německem, na severu s Polskem. Sametová revoluce, otevření silničních a turistických přechodů, navázání úzké spolupráce mezi městy v Trojzemí, rozšíření Evropské unie, posléze rozšíření schengenského prostoru: to byly zlomové události, které městu a jeho obyvatelům nabídly nové příležitosti. Příležitost ale sama o sobě nestačí, je potřeba ji využít. Domnívám se, že to se nám v Hrádku dařilo a daří. A vzhledem k tomu, co vše ještě máme v plánu a co vše připravujeme, věřím, že úspěšný rozvoj města bude i nadále pokračovat.
Ve vedení města působím od roku 2006. Tehdy jsem byl zvolen místostarostou. O šest let později se stal tehdejší starosta města Martin Půta hejtmanem Libereckého kraje a zastupitelé dali poprvé důvěru vést město mně. V roce 2014 i v roce 2018 jsme spolu s kolegy z našeho sdružení Hrádek potřebuje změny! zopakovali vítězství v komunálních volbách a náš volební zisk zatím stále roste až k nynějším 82 %. Uvědomuji si, že je to zavazující, ale také to beru jako zpětnou vazbu od obyvatel města, že snad svou práci děláme spolu s kolegy dobře.
To, co kdysi město v rozvoji omezovalo, je nyní jeho předností. Naučili jsme se využívat dotačních možností nejen evropských dotačních programů, ale i národních zdrojů. Při vložení potřebného podílu města se nám tak daří investovat doslova do všech sfér života ve městě. Například v letech 2009–2011 proběhla revitalizace celého centra města, otevřeli jsme zcela nové multifunkční kulturní centrum, opravili silnici vedoucí od hraničního přechodu až do centra. Postupně opravujeme všechny školní budovy. Začali jsme snižováním energetických úspor, pokračujeme zajištěním jejich bezbariérovosti, budováním nových učeben a rekonstrukcí stávajících. Máme opravená sportoviště. Školky mají nové zahrady, revitalizujeme parky i staré dubové a lipové aleje, které jsou součástí krajiny v okolí města.
A když zde píši o krajině: Její součástí je řada památek v Hrádku a okolí, které jsou dědictvím po lidech, kteří zde bydleli před námi. Rád se chlubím tím, že jsme pět minut po dvanácté zachránili kapli na Uhelné, podstávkový dům Koník, který je ukázkou lidové architektury typické pro náš region, přesunuli a restaurovali jsme barokní Grösselovu kapli, po etapách se nám podařilo rekonstruovat památkově chráněný objekt restaurace Beseda. Na konci loňského roku jsme dokončili rekonstrukci další památky, prvorepublikové Schubertovy vily. Ta se teď stává Komunitním centrem, poskytujícím zázemí řadě neziskových organizací působících ve prospěch obyvatel našeho města.
Předloni jsme zakoupili a poté rekonstruovali jednu ze zanedbaných vil na bytový dům, aktuálně stavíme nové sociální byty. Ve městě se připravuje další bytová výstavba, chystáme nové stavební parcely. O bydlení ve městě, které už dávno neleží na konci světa, je nyní velký zájem.
A co mě ještě těší? Jmenoval jsem řadu investičních akcí, které máme za sebou. Přidat bych měl ještě vloni otevřenou zcela novou městskou knihovnu, kterou jsme postavili úplně za své ve stylu „Hrádek sobě“. Zapadnout by ale nemělo, že ve městě fungují kulturní spolky, sportovní oddíly, probíhají zde tradiční i zcela nové úspěšné sportovní akce. Obyvatele se snažíme v jejich aktivitách podporovat. Osobně neodmítnu nikoho, kdo přijde s nějakou rozumnou iniciativou nebo nápadem. Cením si toho, že obyvatelé města dokážou táhnout za jeden provaz, což se ukázalo třeba při povodních v roce 2010 nebo aktuálně při šití roušek, pomoci s donáškou jídla seniorům, získávání dalšího potřebného materiálu a jeho distribuci mezi potřebné.