PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, BĚŽTE DO PRYČ
Proletáři všech zemí, běžte do pryč
V den úmrtí chartisty a především novináře a komentátora Českého rozhlasu Jana Petránka, jehož skvělé autentické vstupy k dění nejen v Rusku, ale i v tuzemsku a dalších světových destinacích nám všem po mnoho let otevíraly oči, nelze jinak, než přemýšlet o současném dění kolem nás. Jeho názor, že se lidstvo ve smyslu základních etických hodnot ani po desítkách válečných konfliktů, genocid a společenského útlaku vlastně nikam neposunulo a vyjma technického pokroku nelze hovořit o žádném vývoji pozitivním směrem mi shodou okolností vytanul na mysl při sledování filmu Milada, z jehož popisu historických událostí jsem se nemohl dlouho vzpamatovat.
Stále se totiž vnitřně nemohu srovnat s tím, že jsme i po desítkách let nesvobody, útlaku a jasně prokazatelných zvěrstvech na občanech našeho státu, nuceni strpět v nejvyšších patrech politiky příslušníky STB a členy KSČ, či chcete-li překabátěné KSČM, kteří místo, aby někde v koutku zpytovali svědomí, naprosto drze a bez uzardění káží o morálce a kydají špínu na všechny jejich třídní nepřátele. A tím nemyslím jen „Havloidy“, „Sluníčkáře“ a „Pravdoláskaře“.
Bývalý redaktor obskurního bolševického plátku Haló noviny, který se ve svém obsahu ani nesnaží skrývat svůj odpor k demokratickému vývoji naší země, označuje sprostými výroky všechny, kteří si dovolí vyslovit jakoukoliv kritiku směrem k politováníhodné skupince okolo našeho prezidenta. Mlátička a komunistický poslanec Ondráček si v Parlamentu stěžuje na útlak a ústrky, aby následně převzal ocenění od Českého svazu bojovníků za svobodu a to považte, pamětní medaili s nápisem Za vlast a za svobodu. Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček učinil další krok k příklonu naší země k Rusku a svým opileckým výstupem v ČT nám opět připomněl časy dávno minulé. O premiéru, komunistické soudružce Semelové a prezidentovi létajícím každý měsíc se svým nohsledem Nejedlým do komunistické Číny raději ani nemluvě.
Kolik lidských osudů bylo zmařeno, kolik rodin přišlo o své blízké, kolik lidí bylo umučeno, či strávilo mnoho let v krutých žalářích a kolik z nich a jejich pozůstalých se nyní musí dívat na to, jak se jim nástupci bývalých katů, žalářníků, iniciátorů bezpráví a útlaku a jejich novodobí přisluhovači doslova smějí do tváří a káží o demokracii. V této pro mě nepochopitelné ztrátě paměti a bagatelizování zvěrstev minulého komunistického režimu vidím obrovské nebezpečí. Nesmíme zapomínat, nesmíme polevit v ostražitosti a stále si musíme připomínat, kam až laxnost a přílišné podcenění situace může vést. S blížícím se výročím 17. listopadu bychom neměli mávat rukou nad ztrátou morálních a etických principů, i když se to již dnes pomalu, ale jistě stává společenskou normou. Náš nezájem, odevzdanost a apatie začíná ignorováním nedodání bezpečnostních prověrek vedoucího kanceláře prezidenta, pokračuje tolerancí na základě jasně průkazných důkazů trestně stíhaného premiéra země, nerozvázáním pracovního poměru se státním úředníkem, který představitele tohoto státu označuje jako prase a končí poslankyní, která obhajuje masového vraha Gottwalda a na půdě Parlamentu ČR bagatelizuje popravu Milady Horákové.
Pro všechny občany České republiky by mělo jasně zaznít, že je stávající KSČM nástupkyní a nositelkou zrůdných a zvrácených myšlenek KSČ, která zničila životy stovkám tisíc občanů ČR. Mělo by dnes a denně zaznívat, že premiérem této země nesmí být člověk, který je podezřelý z rozsáhlého finančního podvodu. Měli by být stíháni lidé, kteří zpochybňují komunistická zvěrstva, stejně jako se tomu děje u osob zpochybňujících zvěrstva fašismu.
Nezapomínejme a nepodceňujme společenské dění. Hranice mezi demokracií a totalitním režimem je natolik tenká, že se při shodě nepříznivých okolností můžeme za pár let divit, kam až jsme se to pomalu a polehoučku vlastně dostali.
Ve světle nadcházejícího výročí 17. listopadu to mějme o to více na paměti.
